12.3.2014 – Vítek – Pokud si vaše žena myslí, že běhání moc žerete a věnujete mu příliš ze svého času, peněz a zdraví, možná by vám pomohlo srovnání s autorem a hrdinou této knihy.
Scott Jurek běhá závody příznačně nazývané ultramaratony, které se vyznačují nejen šílenou vzdáleností v řádu až stovek kilometrů, ale také zničujícími podmínkami horských štítů a rozpálených pouští a je takovou jeho libůstkou je všechny vyhrávat bez ohledu na zvarcení, vyvrknutý kotník nebo halucinace.
Hlavní poselství se točí kolem spirituální podstaty ultraběhů o hledání nirvány na 200. kilometru a také kolem jídla, které nezatěžuje vaši karmu ani střeva. Při tomto rozjímání se dočtete, že podstatou úspěchu při běhu na 100, 150, 250 km je především železná vůle a hnědá rýže. Všímavý čtenář si ovšem povšimne také slušného objemu tréninků v extrémních podmínkách, které Scott v rámci přípravy absolvoval. Takže otázka zní, zda to také nemohlo mít vliv na to, že kam přišel, tam vyhrál.
Každopádně správný běžec se v textu často sám najde, posedlost během, zlepšováním výkonu, vítězstvím, ale také opojení z volného pohybu v přírodě, je většině z nás jistě vlastní. Proto je ten příběh tak čtivý a poutavý. Dokonce natolik poutavý, že by se mohlo stát, že někdo při jeho čtení dostane chuť změnit svůj životní styl a pokusit se takové výkony napodobit. I nás kniha hodně inspirovala a přivedla u nedělního oběda k vášnivým diskuzím o ultramartonech a veganství. Pak jsme dojedli krkovici s knedlíkem, spláchli je nějakým tím kalorickým nápojem a odvalili se k regeneraci po náročném programu. První část výzvy uvedené v názvu je tedy splněna, pak se mrknu, jak je to dál.