[3.9.2013 – Vítek] Kdo by to snad nevěděl – kromě daňového ráje Monaca je také běžecký ráj Monako. Nachází se u Slatiňan a spočívá v tom, že každý měsíc si tu od stejnojmenné restaurace můžete zaběhnout terénní desítku a pak si dát vychlazenou desítku, nebo si zaběhnout trojku a pak si dát limonádu do trojky. Jde o seriál závodů, který tu od nepaměti pořádá Klub rekreačních běžců Chrudim a pokud mohu soudit, pořádá ho velmi dobře. Bez ohledu na počasí se tu vždy sejde ke stovce závodníků a ostrým tempem zdolávají poměrně náročnou trať po okolních lesích.
V rámci přípravy na náš Podzimní běh jsem se zúčastnil poslední prázdninové Malé ceny Monaka. Přípravným závodem jsem to nazval proto, abych se nemusel příliš štvát, a případný neúspěch mohl bagatelizovat. Tato uklidňující taktika mě vedla po startu k poměrně rozumnému stálému tempu, což byla příjemná změna oproti tradiční taktice ,,vystřel a uvidíš, jak dlouho ti to vydrží“. I když, při klesání ke Kochánovickým rybníkům jsem neodolal a pustil jsem to pěkně svižně. To mi vyneslo pozici v první patnáctce a tak se bylo ještě kam propadat. Hned na rovince podél rybníků mne vzalo pěkně zostra několik běžců, kteří se asi zapomněli někde na startu, a které jsem rozhodně neměl v úmyslu honit.
Na druhém kilometru začíná nepříjemné stoupání, kde se mi naopak podařilo dotáhnout na dohled jednoho závodníka, kterému výběh zřejmě nesedl. Za ním jsem pokračoval s uctivým odstupem až na sedmý kilometr aniž bych viděl někoho jiného před sebou či za sebou. Mezitím se také dalo do svěžího deště, ale musím říct, že to příliš nevadilo. Lesní cesty jsou tu většinou z jakési šotoliny a kluzké bahno až na krátké úseky nehrozí. Vzhledem k tomu, že jsem neběžel v žádné skupině, nebyl jsem schopen vyvíjet vyšší tempo mimo svůj komfort, takže jsem všechna stoupání zvládl bez obvyklého lapání po dechu a dobrý pocit jsem si umocnil, když jsem onoho pronásledovaného soupeře na sedmém kilometru hladce nechal za sebou.
Mojí pohodu poněkud rozhodil vláček tří běžců, kteří se objevili v zatáčce za mnou na osmém kilometru a můj náskok stahovali. Při seběhu okolo devátého kilometru, který mimochodem nemám moc v lásce, protože, je to poněkud rozryté a tedy o kotníky, mne s mocným funěním a čvachtáním dostihl první z pronásledovatelů a na asfaltu 250m před cílem další. Naštěstí, jak jsem již uvedl, nenechal jsem dnes na trati úplně všechno a na finiš jsem se cítil relativně silný. Vedl jsem naší skupinku na cílovou rovinku a v závěrečné stovce jsem si vysprintoval osmnácté místo a svůj druhý nejlepší čas. Nebudu zastírat, že to co někdo může považovat za průměrné až nevalné umístění, já považuji za slušný úspěch a dobrý výkon.
Běh na Monaku jsem si tedy jako obvykle opravdu užil a rád bych se sem vracel častěji. Myslím, že podmínky by mohly být dost podobné, jako nás čekají na Podzimním běhu v Heřmanově Městci, takže nevím jak vy, ale já budu připraven (připraven být osmnáctý:).