11. ledna 2025
Vítek, Filip a Šaman
Čím více nám mladíci utíkají na běžných krátkých tratích tím více hledáme obskurnější a delší závody, kde bychom mohli prodat naše věkovité zkušenosti.
Já s Filipem jsme už loni ochutnali dánský Adventure race Montane Kong Vinter a po jistých komplikacích s orientací jsme byli rádi, že letos se už mohl přidat i Šaman, známý svými navigačními dovednostmi.
Jedná se o orientační závod na 24 hodin absolvovaný pěšky, na kole, na kánoích případně po lanech a podobně. O umístění týmů rozhoduje počet kontrol, které v určeném pořadí posbírají. Některé kontrolní body jsou přitom povinné a některé ne. Použití GPS je pochopitelně zakázáno.
I když se jedná o závod ARWS European Series je celý podnik v příjemné atmosféře kamarádského soutěžení a organizátoři jsou taky jak se říká v pohodě.
Předchází pochopitelně přesun do Dánska autem a trajektem s koly na střeše v předvečer akce a nocleh v městečku Vig v místní škole. Večer a ráno jsou pak plné nekonečných příprav. Co si obléknout, co do batůžku, co do brašniček na kolo, co do pytle pro kanoistiku, naplánovat přísun potravy, nabít baterky (čelovky i body batery) a dalších tisíc drobností.
Hodinu před startem obdrží každý tým sadu map a podrobné pokyny tzv. road book a nervozita narůstá. Zvláště potom co jsme v tělocvičně v klidu studovali mapy ukolébáni klidnými závodníky všude kolem nás. Byli to ovšem účastníci kratších tratí, kteří startovali později. Venku už se mezitím nasedalo na kola. Nakonec jsme start nepropásli. Ještě rychlý briefing a představení zlého rozhodčího Igora, který bude dohlížet na zákazy používání gps, povinnou výbavu, dodržování trasy, zákazy odloučení od skupiny a další pravidla.
Start! Letos se začíná na kolech na trase kde předloni projížděla Tour de France. Zdá se, že energii profi cyklistů všichni nasáli, protože všichni dupou o 106. I Šaman, který se rychle zorientoval a bere jednu kontrolu za druhou jede tak, že mu s Filipem sotva stačíme. Po úvodních pasážích v lesích se dostáváme na pobřeží moře a poprvé vidíme obávané vlny. Slušně totiž fouká. Jinak je počasí celkem příznivé. Neprší, nesněží, ale představa plavby po moři na vratké kánoi nám připadá nereálná. Ale to je ještě daleko.
Nyní je na řadě Sommerland Sjælland neboli zábavní park a lanové centrum. Abychom se dostali k mapě této části, musíme se prokousat skrz cukrovou vatu. Žravé disciplíny jsou naše silná stránka. A začínáme lanovým parkem. Navléknout se do sedáků, rychlá instruktáž a každý z nás dostane jednu trasu od nízké po nejvyšší. Filip, hlavní nadšenec do adventure závodění a znalec lezeckých technik má malinko problém, že ve výšce nad dva metry se necítí moc dobře, ale nakonec tu dráhu pro předškolní děti zvládl se ctí a v suchých spodkách.
Přecházíme na orienťák mezi pirátskými loděmi, aligátořími zátokami, westernovým městečkem a jinými atrakcemi a šup zpátky na kolo. Zatím se držíme někde v druhé půli závodního pole, ale nikde zbytečně neztrácíme čas blouděním ani jinými nadbytečnými aktivitami. Přesto je načase začít uvažovat takticky. Po kontrolním bodu CP47 pár nepovinných přeskakujeme a jedeme rovnou k depu s přestupem na lodičky (TA2). V tu chvíli máme za sebou nějakých 60 km, převážně na kole. K převlečení do neoprenů slouží vikingská chatrč s dobově oblečenými členy organizačního teamu. Soukání do gum bylo nad očekávání rychlé, ještě doplnit vodu a odtrhnout Filipa od severské plavovlásky a můžeme se nalodit. Plavba začíná na poklidném kanálu, který by nás měl dovést k mořské zátoce. Tříčlené týmy jako je ten náš fasují jednu kánoi, nijak zvlášť neuzpůsobenou pro třetího kanoistu, čili porcelána. Šaman si zkouší sednout na středový příčník a naše neopreny se už chystají naplnit svou funkci, poté usedá na dno, ale stabilita není o mnoho lepší a navíc nemůže pádlovat. Po nějaké době kdy jedeme jak kdybychom za sebou táhli kotvu se Šaman rozhodne vystoupit a následovat nás pěšky. Bohužel naše jízda je tak pomalá, že nám bohatě stačí chůzí. Po dosažení mořského břehu a pohledu na zvlněnou ledovou hladinu jsme se rozhodli vyslat Šamana pěšky i podél mořského pobřeží. Obětavě tak vyráží na vlastní orienťák a my s Filipem pádlujeme po vlnách přes zátoku. Ani ve dvou si nejsme na lodi moc jistí a vprostřed zátoky jsme asi 400 m od nejbližšího břehu a rozebíráme naše možnosti v případě převrhnutí. Nakonec jsme se rozhodli zůstat v lodi a dřeme jako koně. I přes nezpochybnitelnou sílu našich paží nás po čase dojíždí a předjíždí konkurence a to ve tříčlenné posádce včetně ženy na palubě, což v tomto případě, zřejmě nenosí smůlu. Pravda mají tři dvojpádla, budeme se to muset také naučit.
V jednom místě jsme se při pokusu o obeplutí malého mysu dostali do takového protivětru a vln, že jsme začali couvat. Nakonec jsme museli loď vytáhnout na břeh a asi 500 m ji táhnout po břehu, než bylo možné se opět nalodit. Po půlce lodního úseku se po chvíli hledání setkáváme s Šamanem a já měním pádlo za boty a do dalšího depa doběhnu. Kluci zatím pádlují již ve tmě podél břehu.
Vodní etapa 12 km nám zabrala 3,5 hodiny a připravila nás tak o šanci na lepší umístění. Na nejrychlejší jsme ztratili asi hodinu čtyřicet, tohle se bude muset do příště vyladit. V tuto chvíli jsme ovšem rádi, že jsme naživu a v suchu. V depu (TA3) jsme k převlékání dostali od organizátorů horkou čokoládu a svět je zase hezčí místo. Další zábavná vsuvka zahrnuje tzv. Frog corps. To znamená, že členové speciálních sil Dánska si na nás připravili menší orienťák pro drsňáky. Po celou dobu musíme nést 20kg barel s vodou a mapa je přilepená na těžké betonové dlaždici. Závěrečný úkol je sníst v pozici „plank“ nanuk. Nanuk byl hnusný a zmrzlý, ale jak už jsme řekl, žrací disciplíny nás nezastaví. Mimochodem po zkušenostech z loňska, kdy mi tak zvaně došlo se letos poměrně intenzivně láduju gely, tyčinkami, čokoládou a vším co mi přijde pod ruku. Tato taktika se osvědčila, určitě lepší než závodit na lačno.
Druhá disciplína je lezení po stromech, s jištěním i bez. Bohužel už nemáme dost času posbírat všechny kontroly. Depo se zavírá a kdo zůstane déle dostane penalizaci. Vyrážíme tedy na běh podél pobřeží ve špalíru dalších závodníků. Instrukce vyžadují postup přímo po „pláži“, skáčeme tedy po kamenech a uhýbáme před dorážející ledovou slanou vodou. Občas však uhnout nestačíme. Běh už není tak svižný jako přes den, ale ještě je to běh. Na chvíli také přebírám od Šamana mapu abych se zacvičil. Po 20 km šťastně přibíháme do depa TA4 kde budeme nasedat na kola. Zde je k dispozici horká voda pro zalití adventure jídla v pytlíku. Nic takového nemáme, tak si lokneme teplé vody a pojedeme dál. Také se dozvídáme, že vzhledem ke zpomalení všech na vodě se zkracuje trasa přeskočením TA5. Navigace se ujímá Filip a vede nás noční krajinou na 21 km dlouhý úsek vesměs po dobře sjízdných cestách i silnicích k dalšímu mořskému břehu kde přijde na řadu orientační běh v dunách 10 km. Zdejší duny jsou porostlé křovinami a travou a kontroly jsou dobře poschovávané. Naštěstí Šaman neztrácí svou navigační jistotu a vysílá nás na pátrací akce po kopečkách. Řekl bych, že je to tu krásné, jen už jsme na tu krásu trochu unavení a nadto je pořád tma.
Teď už v podstatě zbývá jen dojet domů. Je to asi 20 km na kole s jednou strašidelnou zastávkou ve zrušené odchovně nějakých nebohých zvířat. Mezi opuštěnými kotci hledáme kontroly podle slepé mapy, kdyby to Šaman nenamapil asi bych tam někde kvokal dosud.
Díky zkrácení trati jsme letos neměli problém dokončit v limitu 24 hodin. Přijíždíme ve 4 hodiny ráno a hurá, nejsme poslední.
Po nějakých korekcích jako jsou tresty za nedodržení pokynů a po součtu kontrol jsme v tabulce Masters na 11. místě celkem z 22 týmů a pátí ze sedmi mezi čistě mužskými týmy.
Dvě hodiny spánku a vyrážíme zpátky na trajekt. Naštěstí se můžeme střídat v usínání za volantem, takže domů dojedeme ve zdraví, hrdí a šťastní.
Hlavní bonus takového závodu je, že se může před a hlavně po něm do nekonečna rozebírat co udělat lépe rychleji a chytřeji. Takže příště bereme dvojpádla, shodíme každý pár kilo, natrénujeme na kola, budeme se tahat na gumě a vzhůru na bednu. Kdo by si chtěl prohlédnout náš postup dánskou krajinou může na české platformě pro trackování závodů zde: https://cs.follow.me.cz/tracking/KongVinter2025/
Jak vidíte, na rozdíl od jiných týmů jsme v navigaci prakticky nezaváhali to byl velký skok kupředu.
V červnu nás čeká podobný závod ve Španělsku. La victoria es nuestra!