Půlmaraton Brno - bylo nás tam plno
50 mil (22.4.2018 - Jeník) O víkendu jsme zajeli na půlmaraton do Brna. V obdobné sestavě jsme tam běželi před dvěma lety a tak bylo možné porovnat, co kdo natrénoval, popř. nenatrénoval. Teploty opět stoupaly k třicítkám, takže referenční podmínky byly stejné jako předloni.
Změny v týmu byly pouze kosmetické - Vítek zůstal v Praze, někdo otěhotněl, někdo porodil a Julinka trošku vyrostla. Cíle se za dva roky taky trochu změnili. Filip v mohutném tréninku chtěl srazit pět minut, já při nedostatku tréninku jsem chtěl 5 minut přidat, Lenka chtěla běžet desítku a Míša "chtěla" hlídat děti. Veškeré ambice tak ležely na Julince, která ráno nastupovala do mindesítky.
Po menším rozcvičení a svižných koordinačních sprintech se pstavila na start a po výstřelu vyběhla do závodu. Trasa minidesítky vedla přes nám. Svobody kousek z kopce k nádraží a zpět. Bylo tedy třeba dobře rozložit síly, aby se dobře přenesla rychlost přes elevační výkyvy. To Julinka dobře takticky zvládla a v závěru předběhla několik plačících soupeřů, kteří přepálili začátek a do kopce je bolely nožičky. Skvělým časem 12 minut si Julinka vytvořila osobní rekord na minidesítku a po zásluze brala medaili (hliněnou).
Půlmaraton a desítka stratovali společně a příprava zbytku týmu byla tedy také společná. Po nakojení, vyčůrání a přebalení jsme se já, Filip a Lenka dostavili na poslední chvíli do startovacího koridoru a vyrazili s tisícovkou běžců do rozpálených ulic.
Filip měl taktiku držet tep 160 a ke konci zrychlovat. To se mu docela osvědčilo, závěr měl silný a předběhl hodně plačících závodníků, co začátek přepálili a do kopce je bolely nožičky. Cíl 1:35 tak poměrně v klidu splnil a také si zlepšil osobák. Neověřené zdroje sice uvádí, že byl přistižen v předvečer závodu, jak konzumuje mletou červenou řepu a zelený termix, ale koho nechytli ten nedopuje, že. Také je třeba zdůraznit, že předešlý víkend si dal nějakou stokilometrovou prasečinu, takže opět zůstaly otazníky, jaká je jeho skutečná výkonnost.
Já jsem měl taktiku držet tempo 4:17, což mělo být na čas pod 1:30. Cíl jsem s jistými peripetiemi splnil, ale ukázalo se, že zadání jsem měl špatně a že je třeba tempo těsně pod 4:16. Čas 1:30 mi tedy těsně unikl. Počítal jsem také, že ke konci případně zrychlím a zkoriguji výsledný čas, ale na to nebyly moc vhodné podmínky. Závěrečné 4 km šly po rozpálených autostrádách často mírně do kopce a smírným protivětrem. Závěr je pak výběh na Svobodárnu do opravdového kopce a i závěrečný finiš mírně stoupá. Tam už jsem opravdu byl rád, že vůbec nějak běžím.
Lenka se poměrně pěkně rozběhla, ale jako zkušený rodič nehodlala spěchat, když měla hlídání pro děti. Za povyku jejích oddaných fanoušků Alice a Julinky s Míšou dokončila v pěkném čase 1:03 a zahájila tak návrat do reprezentace (klubu).
Víkend se tak velice vydařil, všichni byli spokojeni jak s výkony tak s průběhem závodu. Děkujeme Míše s Filipem za poskytnutí zázemí a skvělé pasta pre a after race party.
Výsledky zde...