Parohy a jiné rodiné úspěchy
běžecký klub heřmanův městec [11.6.2016 - Jeník] Již po sedmatřicáté se konal v konopišťském parku běh advokátní komory, kde jsem jako běžec a advokát nemohl chybět. Do akce jsem zavlekl celou svou rozvětvenou rodinu, jelikož z minulého ročníku jsem si pamatoval, že je to akce velice vhodná i pro děti a matky. To se potvrdilo i letos, kdy malí závodníci jednoznačně převažovali. Pro ty, co zrovna nezávodili, byl připraven skákací hrad, popř. kupky sena na louce.
Vybíhalo se od nejmladších, takže první z naší rodiny šla na start Jůlinka a slapský tým zastupovala Lenka Plavcová nejmladší. Julinka dala do sestřenicovražedného boje vše, ale na svou starší rivalku neměla šanci. Jen ale počkejte, až se naučí chodit.
V druhé skupině již nastupoval ostřílený běžecký matador Vítek mladší, jenž si dává kunratický Hrádek k obědu. V této kategorii (3-5 let) ovšem již jdou ohledy stranou a každý se snaží urvat prize money a možná nějakou tu reprezentační pozvánku. Při startu tak vládly ostré lokty závodníků a jejich rodičů a úvodní rovinka se neobešla bez pádů a taktických blokování. Vítek zkušeně proklouzl do čelní skupiny a za druhou kupkou sena již dotíral na medailové pozice. Bohužel vedoucí závodnice ukázaly po skvělém startu i vytrvalost a tak na Vítka zbyla brambora.
běžecký klub heřmanův městec Do ženského závodu nastupovalo duo Lenka Plavcová starší a Lenka Plavcová nejstarší resp. nad hrobem. Bylo zřejmé, že mezi advokátkami mají tyto čisté duše těžkou pozici - nic tu neukecáte. Po mírnějším startu tak Lenka držela třetí pozici, zatímco Lenka to jistila z druhé strany pole. Přes rybník jsme mohli vidět, jak Lenka v půli závodu stupňuje tempo a dotahuje se na druhou příčku a Lenka přezdívaná Slapische Lokomotive strojovým tempem neuhne z tempa ani o chlup. A pak již vidíme, jak se závodníci vynořují do cílové rovinky, a k našemu nadšení druhá cílem probíhá Lenka. Lenka pak dobíhá ve strhujícím závěrečném souboji s jinou závodnicí, ale nenechává se strhnout k nedůstojnému zrychlení a jistí pracně vybudovanou pozici.
Přichází závod mužů. Souboj o parohy arcivévody Ferdinanda, jak zní název závodu dle trofeje, jež se tradičně uděluje vítězi. Za běžecký klub Heřmanův Městec nastupuji já a Vítek starší. Na startu vidím borce z minulého roku, kteří mě zle trápili a taky předběhli, ale třeba jsem letos lépe zregeneroval po maratonu. Zazněl povel k startu a vybíháme. S Vítkem se ocitáme poměrně v čele, ještě se před nás dostává jeden běžec, ale na prvním seběhu prodlužuju krok a s radostí zjišťuji, že nohy běží i v této nadmaratonské rychlosti dobře. Když ani v půlce závodu na třetím kilometru mi tempo výrazně nekleslo, cítím, že to dobře dopadne. Zejména, když ostatní závodníci mé tempo nesdílí. V závěru sice melu z posledního, ale bezpečně vyhrávám závod a parohy. Ke všemu Vítek jako lesník využil své výhody proti advokátům, kteří celý den jen sedí v kanclu a sepisují žaloby (zatímco on sedí v kanclu a sepisuje úplně jiný lejstra) a doběhl si pro bronzovou medaili.
Den tak dopadl pro naši výpravu veleúspěšně a ještě jsme si prohlídli Konopiště, abych dostál svým slovům z pátku, že jedem na rodinný výlet.