Jelikož za týden se běží 50 mil železnohorských powered by Běžecký klub Heřmanův Městec t.č. člena Unie Vládců Mrdic, bylo třeba o víkendu rozmístit kontroly na jednotlivá stanoviště a zároveň rekognoskovat trať, jestli ještě stojí. Devítičlenná Komise MUVM byla složená z členů klubu, externích spolupracovníků a nezávislých odborníků na prasácký trati. Účasten byl i sám Vládce, aby dohlédl, jestli mu někde něco nevyasfaltovali, nevysekali, nebo jinak nezpříjemnili účastníkům závod. No lze říci, že v tomto směru byl více než spokojen – trať je velice dobře udržovaná harvestory, padajícími stromy a půdní erozí a účastníky tak čeká nejedno „milé“ překvapení. V každém případě trať zůstává v podstatě nezměněna a skýtá výzvu pro každého běžce i cyklistu v podobě délky, převýšení, skal, bahna, nekonečných výstupů, náročných sjezdů a otevřených okének s příjemnou obsluhou.
Počasí nám přálo a tak jsme vyjížděli do jednoho z nejhezčích letošních dnů. Začátek trati je ve velmi dobrém stavu, kontrola v Kostelci je pouze symbolickou odbočkou a první kilometry pěkně ubíhají. Je pouze potřeba počítat s faktem, že se od počátku až na Krásný neustále stoupá, i když z počátku jen pozvolna. Není tedy problém se hned zahřát i v raním chladném vzduchu, což nebránilo některým absolvovat celou trať v tlusté červené mikině. Nic proti, ale spíše doporučujeme funkční universální oblečení, protože závod se táhne od chladného rána, přes žhavé poledne až po studený večer a projíždí se stinná údolí, větrné vrcholky a slunečné pláně, takže podmínky značně kolísají včetně termoregulačních schopností těla.
První významnou poznámku ohledně stavu trati jsme museli učinit u Kochánovic, kde se stále opravuje most přes malý potok. Kupodivu, jej tam v neděli skutečně nějaký muž se svým psem opravoval a zdá se, že je to jeho koníček opravovat o víkendech mosty. Z jeho tempa práce však nebylo jisté, že o příštím víkendu již bude hotovo. Naštěstí lze demontovaný most objet/obejít hned vedle po provizorní lávce (drsnější účastníci mohou napřímo brodem). Ku potěše Vládce se jen o pár set metrů dál pustili do trati divočáci a vytvořili solidní bažinku, kterou nelze objet. Je to stále jetelné, ale je vyžadována jjistá zručnost a úsilí a majitelé nových kol nebudou nadšeni z prvních cákanců bahna na svém karbonu.
V Práčově jsme jako cyklisté pouze vizuálně zkontrolovali cestu dolů za kostelem po trubkách k elektrárně a s uspokojením lze konstatovat, že zde se nic nezměnilo a že je to stále naprostá lahůdka pro milovníky neschůdného terénu. My jsme se vrátili na cyklistickou objížďku okolo hřbitova a obory serpentinami do údolí a k Strádovu. Zde vše při starém, Strádov odolal několika pokusům vyjet na něj na kole, ale cesty v údolí jsou suché a rychlé. Cesta údolím směr Hradiště tak proběhla hladce a za chatovou osadou začíná první heartbraker. Nejdřív tedy musíte překonat padlé stromy, stejně jako loni, ale pak vás čeká výstup stěny údolí takřka kolmo nahoru. Zde tedy již došlo u některých komisařů k sesednutí, aby mohli detailněji prozkoumat trať. Bylo to v pořádku, zcela odpovídá standardu Vládce Mrdic – většina se z toho málem po…
Za kontrolou je rychlý přesun po asi 100m asfaltu (ts ts) k další perle trati – cestičce podél přehrady. Ta připomíná horskou dráhu a nahrazuje původní nudou část trati z prvních ročníků, která vedla po silnici – tfuj. V tomto úseku už někteří litovali, že mají kolo a že jsou členy komise, jakkoli i zde je stav trati standardní. Dostavili se křeče a jiné jevy nezvyklé pro třicátý kilometr pohodové nedělní vyjížďky. Vše podtrhuje výstup do Lhotic, což je sice pěkně upravená široká cesta, ale gradientem i délkou si vás pěkně povodí.
Cesta k rozhledně Boice a od ní je asfaltová nuda a u Lupoměch jsme již začali trochu zívat. No rychle nás probudil lesní úsek ke Krásnému. Jindy suchá kamenitá cesta je nejdříve pěkné bahýnko a další úsek, který se vyznačoval pouze kořeny je nyní přeměněn v místo těžby dřeva a zahrnuje veškeré nechutnosti s tím spojené (kromě toho je do kopce). Harvestory přeoraná půda vás doslova vcucne, ořezané větve vám ťukají na všechny komponenty, co vaše kolo má a náhodné kaluže a klády nevíte kudy objet. Tradiční bahnitý úsek na Krásný s půl metru hlubokými kalužemi je tak ještě docela OK, spíš jsme jen v suchých letech zapomněli, jak to tam může vypadat.
Na Krásném je krásná hospůdka, ale netřeba se tam zdržovat, neboť nejste ani v půlce. My jsme se „museli zdržet“, protože Honza zjistil, že se mu při jízdě netočí zadní kolo a že to vypadá blbě před holkama. Za tak slabou výmluvu jsme mu rozebrali zadní brzdu a následně zjistili za pomoci kladiva zapůjčeného hostinským, že má ohnutou osu. Pepa to provizorně opravil a doporučil mu, aby už jel po silnici vždy jen do nejbližší hospody na trati a tam na nás počkal, což Honza s nelibostí přijal – tolik se těšil na kořeny u Seče a výstup z Hedvikova…
O muže méně jsme tedy pokračovali dál hladce dolů do Vršova a na Přemilov. Zde jsme přišli o dalšího muže skrzevá chronické křeče. No věděl, kdy odstoupit – úsek Přemilov Ústupky byl náležitě vylepšen a překročil tzv. Lopíkův zlatý standard. Nejdříve se přes padlé stromy probojujete na stezku k Mladinám, abyste dole zjistili, že z cesty k brodu je strašidelná oranice, vyrytá pravděpodobně harvestorem určeným výhradně k demolici cest nebo spíš povrchu zemského (těžba tam neproběhla). 3m široký pruh půl metru hlubokého bahna vehnal slzy do tváře i zkušeným terénním specialistům (u Vládce prý slzy štěstí). Od brodu tedy sice opět probíhá stará dobrá obtížně sjízdná kořenovokamenitá cesta, ale výstup nahoru na cestu od Jezerky je opět upraven shora uvedeným způsobem (opět bez známek účelu této hrůzy – vypadá to, že čtyřkolkáři přezbrojili na nějaké monstertrucky). Nezbývá než opět objet/obejít lesem.
Na cestě k Jezerce se Romanovi v červené mikině podařilo píchnout jeho ultralehký ultrasilniční superrychlý plášť s ultralehkou duší. Při výměně nás dojeli jak člen s ohnutou osou, tak člen s křečemi, který tedy k našemu údivu nezemřel na místě, kde jsme ho zanechali. Již značně rozhozeni předchozím průběhem jsme se vydali vstříc obávané kořenové sekci u přehrady. K ní jsme se dostali přes měsíční krajinu vytvořenou těžbou, kdy plochy lesů byly zřejmě přejety obří frézou na vše, co jí přijde do cesty a zbyla jen obrovská pláň pokrytá štěpkou a sazenicemi. Sice se do ní nepříjemně boří kola v místech, kde jsou pod povrchem mrtvé srnky, veverky a houbaři, ale oproti jiným povrchům, ještě OK.
Kořenová sekce je v standardním stavu a vytloukla z nás duši jako obvykle. Dokonce jsme hladce zvládli i další těžkou zkoušku – okénka na ústupkách (byly tam fronty, tak jsme jeli dál). Trasa Oheb – Přehrada beze změn až nás silně zbrzdila obtížná sekce u Wejku, ale museli jsme nabrat vodu a jiné pochutiny. Nakonec to všichni zvládli dobře, kromě Pepy, který byl v šoku, když se podíval na svou průměrnou rychlost a zjistil, že je nejnižší ze všech jeho vyjížděk od roku 1978.
Zbytek trati je opět v standardním stavu, kromě pár klád na hřebeni Kubíkových dubů. Ty se tedy buď musí objet, nebo přenést, popř. jsou na nich vybudované primitivní skokánky, což je třeba vyhodnotit v rychlosti 40km/h.
Netřeba dodávat, že trojzubec stoupání Kubíkovy duby, Lichnice, Krkaňka trošičku podráždí nohy i osobám, co v nich nemají 50km. Opustil nás tedy další člen a my všichni věříme, že dožívá spokojeně v nějakém pěkném sanatoriu. Již tedy pouze v pěti jsme si dali pěknou rychlou sekci z kopce Zbyslavec – Stoupec – Březinka – Bukovina – Moře, kde se Pepa snažil dohnat průměrnou rychlost a nám přecházel zrak. U Moře byla poslední zastávka, která opět závoďákům pocukala nervy, ale nám ze zadních pozic dodala energii na posledních 10km. Jedná se o velice milý podnik. Pokud byste zvažovali, kam vzít váženou návštěvu, pak jde o jasnou volbu. Kompletní menu, zde získáte do padesáti Kč – Sekaná s chlebem, nápoj dle výběru a nanuk. Poté už se valí takřka po rovině do Mrdic. Jediná změna je u Barborky, kde byla těžbou zlikvidována cestička značky v lese a tak se jede napřímo po cestě (mírně bahnité) na silnici pod Barborkou.
Závěrem doporučujeme nastudovat průběh trasy v Mrdicích. Nejen přejezd louky za letištěm modelářů, ale také novou sekci oproti loňsku, která vede od cesty u Mrdic přímo k sídlišti mezi rákosokukuřičným polem a potokem k cestě u vrbiček. Poté opět přes pole podél potoka a skrz křoví k Hale a cíli u Maples.
Závěr: Trať je způsobilá k průběhu závodu Vládce Mrdic. Bolelo to a bude to bolet zase.