[24.6.2017 – Jeník] Loňský ročník jsem považoval za chybu systému. Předpokládal jsem, že všichni zemřeme. Ale letos se potvrdilo, že na to prostě máme – ať je to co je to. Pája jakožto referenční vzorek to potvrdil na 100%. Reportáž je poněkud zmatená, jelikož to byl jeden velkej fofr.
výsledky zde…
foto např. zde…
A už je to tady: pátek 23.6. zítra je Moraviaman a já nemám sportovní podprsenku. Přijíždí Vítek bez Pekariho, ale s jeho kolem. Jak říká Filip „dva Plavci z cesty“. Přišel Pavel s železným kolem a Františkem. Poslední kontrola seznamu: vazelína, hadička, tvaroh: mejdan může začít.
Kola na kouli a kul to na Oli. František došel a Pája usnul. Filip píše, že je u Brna. Musíme ho strašně zničit! Neseme kola na koleje a bába nás nepoleje, když jí dáme občanky a vezmeme si povlečení. Když na to máš, jedeš se projet a oblečeš jen hrudní pás. My oblékáme trika a jdeme se vykoupat na předzávodní poradu. Jedu pro Mika a pak se dozvídám, že závod má novou šerifku a běžeckou část. Karbolouding po česku: Plzeň – Lopi nákyp – Plzeň – Nudle – Plzeň – Tuny nudlí – jdem na jedno. Jdem chrápat. Mike chrápe, já se potím, šest hodin do startu.
Den DéDéTé – svátek triatlonu a můj. Přelepujeme ruce, helmy, kola a bradavky. Vyndáváme gely a vazelínu. Vzrušení stoupá. Mažeme ksichty, řetězy a rozkroky. Hlavně nezapomenout neoprén. Jdeme na start a na neoprény můžeme zapomenout.
Už je to tady! Zničit Filipa! Pája a prsa mě nikdy nedostanou! Možná!? Panebože, všude samá prsa!!!
Je to křeč. A další! Za mnou se někdo topí. Rychle z vody! Vítkovo kolo pryč, Pájovo kolo pryč, Filipovo kolo pryč – teče mi do bot a jsem promočen. To je úleva.
Blíží se Pája, Vítek, Filip – zničit! Močit! Eh tak teď teda nasednout a zničit! V protisměru Pája, Filip, Vítek – zničiiit! Stoupám ke kapli a tepovka taky. Sedlo mi nesedlo – bůh žehnej vazelíně. Míjím Pekariho kolo a Vítkova záda – jistota úspěchu. Pája a Filip jsou znuděni již po čtyřech hodinách v sedle – lumpenkavárna!. Předjíždím a ujíždím! Lovec se stal loveným Filipem s lovečákem. Vítkovi praskaj záda a Pájovi drát. Prej viděl hruď.
Vybíhám a slunce pálí jen. Vabroušek a Krpec dobíhají a slunce pálí jen. Probíhám apendix a je mi divný, že to není vidlička. Potkávám Páju a jdem na jedno. Polykám gely, meloun a houbičky si dávám pod trikot. Pája je 30 minut za mnou a Filip 3 minuty před ním – nenávidí nás a to je dobře. Zničit! Vítek ještě trochu žije, sanitka je obsazená. Poslední pole, obilí se vypařuje, polévají mě sudem od houbiček. Poslední otočka, běžím domů, do cíle, křeč, křeč, křeč, kř, kř, kř., k, k, k. Křeč odešla a já došel.
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum! Filip, Pája, limonáda. Mike mi ji nese. Vítkova trenérka s jiným Vítkovým trenérem jsou zklamaní. Pivo, pito, limonáda – Vítek doběh, spad na záda. Už mi to nemyslí. Žijeme, jíme a pijeme. Sprchujeme se a pijeme. Kecáme, jíme a pijeme. Jdeme na vyhlášení a pijeme. Dobíhají Fajt, Vystyd a Vybora. Je půlnoc a ohňostroj. Pepinovi hlasivky odcházejí a my taky. Jdem na jedno a chrápat. Mike chrápe a já se potím. Šest hodin po závodě.
Den po-té – plavání (jako fakt), kolo (do auta), běh (tak to těžko). Návštěva Kroměžíže – jako UNESCO rozumíš jako voe. Extra velká zmrzlina míchaná 4 druhy – jako co to je! Oběd před odjezdem a odjezd po obědě. Filip je v Brně a jeho pumpa v Městci – zničit! Jo a ta vidlička tam byla.