[19.9.2015 – Jeník] Třetí ročník Podzimního běhu se velice povedl. Snažili jsme se organizaci závodu ještě vylepšit a naše snaha nezůstala nepovšimnuta. Účastníci zeména ocenili výrazně lepší počasí. Sluníčko prohřálo svěží vzduch babího léta tak akorát a přímo vyzývalo k zaběhnutí deseti kilometrů přes kopec ostrým tempem.
Ale dřív než jsme vyrazili k této oblíbené víkendové kratochvíli, zazávodili si děti a to na příjemnější trati v parku. Ředitel dětského závodu Petr závodníky seznámil s pravidly, provedl hromadnou rozcvičku a zahřívací výklus a poté se na start postavila první trojice závodníků. Byly k vidění velice rozdílné styly i taktiky k překonání buď velkého okruhu okolo louky před zámkem, nebo trati pro nejmenší přes potok a zpět.
Asi všichni ocenili rychlost, s jakou závodem prolétl Zdeno Sekerák, který ve svém rozběhu nedal šanci ani Oskarovi Plavcovi (kterému jsem, přiznávám, osobně fandil) ani Adamovi Kunešovi a dosáhl nejlepšího času. V dalším rozběhu došlo na další souboj Sekerák (Juraj) vs. Plavec (Viktor), který k mému smutku opět vyzněl pro atleta z Kostelce. Alespoň nejmladší Plavec (Robin) dosáhl nejrychlejšího času mezi chlapci do 6 let.
Mezi dívkami je třeba vyzdvihnout výkon Kamily Kohoutové, která svým časem směle konkurovala nejrychlejším klukům, stejně tak jako Míša Výborná. Hana Fenclová zase zdědila rychlé nohy po mamince a bezpečně si doběhla pro vítězství mezi nejmladšími. Nejroztomilejší závody probíhaly na krátké trati, kde závodníky doprovázeli často i jejich rodiče a bylo pěkné sledovat, jestli nestačí potomek rodiči či naopak. Výsledky však byly velice těsné a nakonec se o vítězství dělily Zuzanka Horáková a Violka Ryčlová. Potlesk patří hlavně nejmladším, kteří se na trať vydali – Štěpánce Novákové a Richardu Mišákovi. No na novou generaci Zátopků je zjevně zaděláno.
V deset hodin se sbalila kancelář dětského závodu a vše se přemístilo do oblasti startu dospělého Podzimního běhu, kde se již také připravovali početní sportovci ze širokého okolí. Podle toho co jsem viděl a slyšel, jsem seznal, že jde jak o zkušené závodníky, kteří si již stihli proběhnout trať (možná několikrát), tak o úplné nováčky, kteří se mě ptali, jestli se běží jednotlivě, nebo také ve trojicích. Vše se, doufejme, vyjasnilo, když přišel čas startu a téměř sto běžců se seřadilo na startovní čáře. Chvilka napětí, než startér zmáčkne spoušť, pak výstřel a už se vše žene ke stoupání na horu Palác. Kromě počasí byla letos i lepší cesta nahoru, která byla nedávno vyspravena a uhlazena. No ale co si budeme povídat, stejně jsme se zapotili.
Z mého pohledu to probíhalo takto: držel jsem se na třetí pozici a pomýšlel výš, ale při nástupu do druhého kola jsem pochopil, že dvojici Kocián, Rohlík již nedoženu a soustředil se na hájení bronzu. A to před Jiřím Musilem, který se, stejně jako vloni, pomalu, ale jistě přibližoval. Loni mě sebral třetí místo až na cílové čáře a ani letos jsem nemohl najít mnoho sil na jeho udržení v bezpečné vzdálenosti. V cílové rovince mě však vztek a diváci vyburcovali a konečně jsem si z našeho závodu odnesl i nějakou cenu.
V ženách samozřejmě dominovala přebornice Marta Fenclová, u níž jsem považoval za projev slabší motivace, že doběhla až za mnou. I tak byl nový traťový rekord pro ženy nově stanoven na 40:37 a lze předpokládat, že nějakou chvíli tam vydrží.
Co se týče kolegů z našeho běžeckého klubu tak Vítek si zlepšil čas asi o dvě minuty oproti loňsku, i když ani to mu nestačilo na jeho oblíbeného soupeře Pavla Nováka z KRBu, který mu po minulých těsných soubojích letos utekl asi o minutu. Lukáš zase dýchal na záda Vítkovi a nakonec zaběhl svůj standardní čas, takže se zdá, že mu letošní maratonská příprava rychlost nezvýšila. Také Aneta zabojovala a konečně stáhla svůj čas pod jednu hodinu, takže cíl pro příští rok je 55 minut.
Na pětikilometrové trati bylo potěšující vidět městecké závodníky na předních příčkách. Baskeťácká skvadra v složení Vlastimil Holas, Štěpán Pošík a Michal Kabelka ukázali s časy k dvaceti minutám, že basketbal je dobrá běžecká příprava. Nedaleko za nimi dobíhal senzačně teprve desetiletý Zdeno Sekerák a na šestém místě ukázal záda většině dospělého pole. Ostatně i výkon jeho ještě mladšího bratra Juraje s časem k 25 minutám stojí za povšimnutí. Ladislava Konečná ze Seče nenašla letos přemožitelku v ženské kategorii a asi o minutu utekla Kateřině Nechvílové z Městce.
Již tradičně byli po celé výsledkové listině rozprostřeni členové oddílu Rudý leknín. Z nich nejpozoruhodnější výkon předvedl Marek Výborný, který v čase 28:58 probíhal cílem a v čase 35:43 již oddával šťastné novomanžele v parku. Zažili jsme tak i průjezd svatební kolony cílovou rovinkou, což bylo zajímavé zpestření bez vážnějších komplikací.
I takovéto momenty přispěly k celkově veselé atmosféře závodu, který byl završen vyhlášením vítězů před Restaurací Dymák. Tři nejrychlejší v kategoriích dostali ceny od našich sponzorů (Město Heřmanův Městec, Kongres Hotel Jezerka, Sostaf, s.r.o., Sport Lžičař, Rafun Beer, Vinotéka Na cestě a AK Plavec) a věřím, že si všichni ještě stihli užít krásného dne.
Závěrem musím poděkovat všem účastníkům za skvělé výkony a vytvoření příjemně sportovní atmosféry závodu a také těm, co se podíleli na pořádání závodu zejména rodině Plavců, ale také rodině Řeháků, kteří od rána pomáhali při dětském závodě a nejvíce své superženě, která pomáhala pořádat dětský závod, zaběhla si pětikilometrovou trať a mezi tím stihla kojit naši sedmitýdenní dceru. Tak přátelé vypadá běžkyně tělem i duší.
Termín příštího Podzimního běhu je předběžně stanoven na sobotu 17. září, tak se již těšíme na další výběh na Palác.