[18.9.2013 – Jeník (aktualizováno 4.9.2017)] Dnes jsem opět prošel trať závodu (fotky z prohlídky si můžete prohlédnout zde…). Jelikož předpokládám, že do dne startu se již podmínky příliš nezmění, mohu tedy popsat velice přesně, jak a po čem se poběží. Start a cíl leží před zámeckým parkem a to na straně do parku. Zpočátku se tedy běží po široké parkové cestě s dobrým povrchem. Rychlíci by měli tohoto úseku využít pro získání pozice před náběhem do stísněného koridoru křovin. U hájenky se totiž přebíhá silnice na Ježkovku a pokračuje se po cestě vedoucí mezi křovinami směr Devět dubů. Zde na mne čekalo první překvapení: křoviny se od jara dost rozrostly a ponechaly průchozí jen úzkou pěšinku. Přestože v teréním závodě to není nic neobvyklého, hned po startu by to mohlo způsobit menší skrumáž. Pokud by se celý závodní balík musel seřadit mezi kopřivy, ostružiny a akáty, asi by nějaký ten škrábanec utrpěl. Pro jistotu jsem tedy tento úsek trochu vysekal a tímpádem vlastně celá trať vede po relativně širokých cestách, kde by neměl být problém předbíhat (a také se vyhýbat nerovnostem apod.). Od devíti dubů vede kamenitá cesta až téměř na vrchol. Štěrk je místy až moc hrubý, ale asi víc bude závodníky zajímat 100m převýšení, které musí na následujících 2km v každém kole překonat.
Houby v Paláci rostou ,,jak“ po dešti, zejména ryzcům se daří, ale viděl jsem i bedly a holubinky. Vše jsem nechal růst pro možný sběr během závodu. Deště měli ještě jeden pozitivní výsledek – naše trať získala přírodní překážku. Kupodivu skoro v nejvyšším bodě závodu se utvořila kaluž 3×3 metry, přes celou cestu, takže by mohla být legrace při jejím překonávání. Je pravda, že teď už zase trochu vysychá, ale zase nějaký ten deštík by ještě mohl přijít.
Cesta dolů od vrcholu je velice rovná a předpokládám, že se tu poběží velice svižně. Kupodivu kromě oné zmiňované kaluže a několika málo dalších míst, není na trati skoro žádné bahno. Na druhou stranu i tak jsou v cestách různé výmoly, občas vzkukují poměrně velké kameny a také zde leží spousta spadaných větví. A to nemluvím o ryzcích peprných, které už dosahují také velikosti přírodních překážek. Proto zejména v oněch rychlých částech doporučuji držet došlapy pod kontrolou, aby všichni dokončili v pořádku. Asi na třetím kilometru probíhá závod nejhezčím úsekem, kde na povrch vystupují krásná skaliska zdejšího podloží. V tomto úseku je také cesta pokryta desítkami plodnic mě neznámých hub. No, kdo chce může se pokochat, ale opět nezapomínejte sledovat trať, která je zde pěkně kamenitá. Hned za Novým dvorem začíná úsek plný rovinek vedoucí alejemi mezi loukami. Je to jediná rovinatější část trati a velmi pohodlná. Při návratu k hájence pak závodníci pětikilometrového závodu přeběhnou louku a cestu u devíti dubů rovně směr park, zatímco desetikilomotrová trať zahýbá doleva a po cestě podél devíti dubů pokračuje do druhého okruhu. Před cílem je rozhodně dobré si dát pozor na přeběh silnice od Ježkovky. Je zde na poměry silný provoz a i přes regulaci dopravy, je lepší se přesvědčit, že žádné auto nejede. Čeká nás tedy pěkná, ale velmi náročná kopcovitá trať, se vším, co patří k podzimu a krossovému běhu. Kdo nedosáhne na ceny, může si ještě pořád odnést materiál na smaženici. Ne/aktuální foto si můžete prohlédnout zde…