15.8.2014 – Vítek – Tam kde se řeka Vltava svým, kaskádou regulovaným, tokem přibližuje ku Praze zařezává se do okolního terénu a vytváří tak pás různě velkých, dosti členitých kopečků. Je asi v přirozenosti člověka běhavého, že se snaží na všechny tyto kopce vyběhnout a dokonce se najdou tací, kteří na nich i závodí. Seriál Běhů do kopců v Praze a okolí dává již 21 let takovým nadšencům velký prostor. Závody se v průběhu běžecké sezóny pořádají v podstatě od Petřína až po Slapy. Příležitostně se některých těchto výběhů účastním a teď došlo téměř na domovský závod Okolo Štěchovického pokladu. Jak je pro tyto běhy příznačné, nejedná se o velkou vzdálenost (pouhé 3 kilmetry). Toto je však bohatě kompenzováno parametrem převýšení (pěkných 205m). Na svůj první start na této trati jsem se pečlivě připravil. V 10:40 se vzbudilo mé malé robě, které jsem vozil v kočárku v 10:45 jsem jej předal doma mamince, v 10:55 jsem se registroval na závod a v 11:00 jsem startoval, připínaje ještě posledním špendlíkem startovní číslo. Nebyl jsem tedy unaven neuváženým rozbíháním a na prvním rovinatém úseku jsem se cítil svěží jako za mlada. Hned mě také zaujalo, že běžím asi na desáté pozici na což nejsem zvyklý a začal jsem trochu brzdit tempo, zvláště, když se trasa uhnula na kamenitou cestu lesem vzhůru. Toto stoupání už neustalo (možná proto se tomu říká běh do kopce). Překvapivě se mi běželo poměrně dobře, né sice tak dobře jako některým seniorům, kteří mě předbíhali, ale stále jsem si držel pozici těsně nad první desítkou. Možná jsem se tím nechal zbytečně opít, nedal jsem do výstupu vše a držel si jen svou pozici. Rozhodně jsem toho měl v cíli tak akorát a liboval jsem si nad pěkným umístěním třináctý ze 73 účastníků. Později jsem ještě zjistil, že jsem dokonce třetí v kategorii, takže konečně nějaká ta medaile. Bohužel se nabízí také interpretace, že byla malá účast mladíků a mě překonalo deset starších běžců. No ale kdybyste některý ty veterány viděli, s těmi není ostuda prohrát. Za dva týdny mě čeká ještě chutnější závod na druhé straně Vltavy na Červenou horu (převýšení 270 m) tam své zkušenosti zúročím.