4.5.2015 – Jeník –
Vlastně již tradičně jsme se zúčastnili pražského maratonu ve složení Jeník, Vítek, Popík. Letos to bylo ozvláštněno tím, že jsme vlastně všichni měli čas trénovat a nikoho nepostihla větší indispozice. Nebylo se tedy na co vymlouvat a cíle byly stanoveny vysoko. Já jsem chtěl pokořit hranici 2:40, Vítek plánoval opět útok na 3 hodiny a Popík sledoval smělý veteránský cíl pod 4 hodiny. Podmínky závodu byly nejlepší, co jsem zažil, takže zase žádný prostor pro vytáčky, ale nakonec žádný z cílů nebyl splněn (já 2.55, Vítek 3.44 a Popík 4.35). Ke všemu jsme si všichni opět potvrdili naši neblahou zkušenost s maratonem, že ať běžíte jakkoli rychle, stejně na konci strašně trpíte. Zásadní změny v mém životě (tedy že jsem se po letech v cizině přestěhoval zpět do Městce, nastoupil do nové práce a očekávám prvního potomka) jsem završil tou zásadní změnou, že jsem pomalejší v maratonu než loni. To jednoho donutí zamyslet se nad svou běžeckou budoucností. Vítek s Popíkem to vzali méně fatalisticky a již kují plány na příští rok, kdy to určitě vyjde. Výsledky zde…