Dnešní blog bych chtěl věnovat závodu, kterého jsem se opět po letech zúčastnil a který je místní legendou, ale možná nemá obdoby ani v celé republice. Jde o závody na Monacu pořádané Klubem rekreačních běžců Chrudim (KRB). Je to tradice dlouhá 36 let, kdy závody byly pořádány svého času i s četností více než 12 závodů ročně a tedy se běžel závod s pořadovým číslem 400.
O jak neuvěřitelnou sérii jde, jsem si uvědomil zejména poté, co jsme začali pořádat v Městci vlastní závody a zjistili jsme, jak je organizace i zavedeného závodu náročná, kolik jí musí každý obětovat a odměnou jsou “pouze” nadšení účastníci všech generací.
Můžu bez nadsázky říci, že Monaco mě přivedlo k běhu, posléze k výkonnostnímu běhu a nakonec i k organizování sportovních akcí. Na první malou cenu mě dovedl můj tatík a nyní jde štafeta dál, když dnes běžela i má dcerka. Záčatky mého běhání tak byly motivovány právě rodinnými diskusemi, kdy je další Monaco, kdo tam zaběhne nejrychlejší čas a kdo předběhne tátu. Posléze hecování s bráchama a kamarády a sledování zlepšování časů se stoupajícím tréninkem. V závodu jsem viděl své první běžecké vzory ať už významné české výkonnostní běžce, nebo zasloužilé veterány jako třeba devadesátiletého JIřího Soukupa, ale i své vrstevníky – “pouze” nadšené amatérské běžce.
Chci tímto poděkovat všem, kdo se na této tradici podíleli a celému kraji věnovali úžasné sportovní zážitky. Musím zdůraznit, že organizace byla vždy na výši, vždy se věnovaly závodu spousty lidí o středách po práci, o víkendech, o vánocích, v dešti, ve sněhu, v horku…. Často sami ani neběželi, aby mohli závodit ostatní. Trať (2 trati) byla neustále připravována, značena, měřena. Šlo vlastně vždy o dva závody v jednom – dlouhou a krátkou trať, což také není jednoduché skloubit, odlišit závodníky, vytvářet dvě výsledkové listiny… Perfektně byla zmáknutá časomíra a rychlé zveřejnění všech výsledků. Mladší generace už možná ani netuší, že nebylo samozřejmostí, abyste dostali přesné a rychlé výsledky závodu a měli historické statistiky, kdy svého času na Monacu šlo vlastně o unikát a neskutečnou službu závodníkům (jejíž jedinou alternativou byla nástěnka či korespondenční výsledky). Webové stránky se mohou zdát nyní zastaralé, ale před dvaceti lety to byla neobvyklá hitech vychytávka velmi dobře technicky zvládnutá. Já osobně jako staromilec tento styl stále preferuji, před divnými rolujícícmi okny a jinými nepřehlednými vymoženostmi. Stejně tak nadstandardní byla foto služba, když fotky byly pořizovány z každého závodu a publikovány okamžitě a přehledně na webu. Opět při organizování našich závodů jsem zjistil, že na toto je třeba “obětovat” čas minimálně jednoho člověka a dedikovat závodu i další čas u počítače. Nešlo přitom jen o Velké, Malé a Vánoční ceny Monaca – každý rok KRB pořádá další závody jako Monacký maraton či dráhové běhy, což je prostě neuvěřitelné.
Není divu, že tento závod se stal vzorem pro náš Podzimní běh a později další závody s tím, že jsme viděli jak i některé drobné benefity pomáhají účastníkům závod si užít, sdílet zážitky a výsledky a motivují je k dalšímu sportování. Nutno dodat, že my jsme nikdy dané úrovně organizace nedosáhli, prostě proto, že nejsme ochotni obětovat tolik, chceme si také zazávodit a manželky a rodiny mají také svoje požadavky. Opětovně tedy smekám klobouk před Krbáky a děkuji jim za neskutečné sportovní i jiné zážitky.
K samotnému středečnímu závodu uvedu, že byla skvělá atmosféra, jak si ji pamatuji, velká účast všech věkových kategorií a já jsem si závod užil, když jsem po letech stlačil čas pod 50 minut. Stejně tak dcera Julie byla nadšená a vypadá to, že by mohla ještě nějaké to Monaco absolvovat a třeba napsat reportáž o Monacu č. 500.